Pro dnešek jsem vybrala téma, které není úplně jednoduché zpracovat, protože člověk velice snadno sklouzne k frázím a klišé. A protože bych se ráda vyhnula těmto klišé a frázím, tak bych se s vámi ráda podělila o můj pohled a budu moc ráda, pokud se zapojíte také a přidáte svůj pohled, protože sdílení vlastních zkušeností je velice důležitou inspirací pro náš duchovní život. Je to jednou ze základních funkcí církve. Setkala jsem se s několika lidmi, kteří říkali, že církev není důležitá, že věří v srdci a ostatní k tomu nepotřebuje, ale podle mě to není pravda, protože člověku chybí sdílení jeden s druhým a vzájemné obohacování.
Otázka zní proč tohle téma? Nedávno jsem narazila na facebooku na obrázek na kterém bylo napsáno: POKUD SE MODLÍŠ JENOM, KDYŽ MÁŠ PROBLÉM, TAK MÁŠ PROBLÉM. Znáte to, rolujete příspěvky na facebooku, nevěnujete tomu moc pozornosti a najednou vás něco zastaví. Ano, tohle byl přesně příspěvek, který zastavil mě. Říkala jsem si, jednoduchá a přitom velice hluboká věta, nad kterou by stálo za to zapřemýšlet.
Často v kázáních slýcháváme, jak je modlitba důležitá, že to je prostředek komunikace s Bohem…. Já s tím souhlasím, ale nemyslím si, že by to platilo v obecné, celospolečenské rovině. Jsem přesvědčena, že ať to lidé přiznají nebo ne, nehledě na to, zda vykřikují do světa, že jsou ateisté, tak každý člověk, někdy když měl nebo má problém, tak volá k Bohu. Vzpomínám, když u nás ve sboru měl svědectví jeden ukrajinský, romský pastor, jak říkal, že každý Rom se modlí, třeba za to, když krade, aby ho nechytli… Asi každý cítí, že tohle asi není úplně v pořádku a že k takovýmto modlitbám se Bůh nepřiznává.
Když jsem nad tím přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že věta, která mě tak zaujala, se dá vnímat ze dvou pohledů.
1) První pohled je právě význam pro nevěřící lidi, kteří v úzkosti volají k Bohu, ale když je jim dobře, tak o Bohu vůbec nepřemýšlejí. Je to ten pohled, o kterém jsme před chvílí mluvili. Pohled: já se pomodlím, kdyby náhodou Bůh existoval… Dodneška si pamatuji diskuzi se svojí spolužačkou na základce, která říkala, že svoje děti jednou nechá pokřtít, pro případ, že by Bůh existoval. Jak se k takovým modlitbám a postojům staví Bůh, můžeme číst v Přísloví 28,9 (Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností.).
2) Druhý pohled je pro nás, kteří věříme v Boha. Jak všichni z vlastní zkušenosti víme, život není jenom procházka růžovým sadem a na druhou stranu není pouze útrpná cesta údolím smrti. Život se přirozeně sestává z příjemných i nepříjemných chvil. Jednou má člověk pocit, že je jeho život prozářen Boží přítomností, občas zase máme pocit, že jsme kdesi na konci světa, kam Boží přítomnost nemá šanci dosvítit. Pojďme se tedy zamyslet nad těmito dvěma obdobími a nad vztahem mezi životní situací a modlitbou.
a) Na první pohled jednodušší situace je v období, kdy člověk zažívá klid v životě. Prostě takové lehárko. Člověku se daří, má okolo sebe skvělé lidi, o nic se nemusí starat. Jeden by řekl, že v tomto období zažíváme i plnou Boží přítomnost, ale problém je v tom, že to může být právě naopak. Jsme daleko náchylnější k tomu, aby nás okolní věci rozptylovaly. Jak snadno sklouzneme k tomu: Bože já se pomodlím za chvíli, jen se podívám na facebook, podívám se na zprávy, nějaké video, Bože dneska už si nebudu číst z Bible, protože už jsem moc unavený/á. Matouš 26,40-41 (Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, a řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? 41 Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“) Jaké věci vás rozptylují? Myslím, že do jisté míry je to přirozená reakce, že naši mysl rozptylují spousty věcí, ale myslím, že je potřeba si uvědomit, že období pohodičky se může během sekund, minut, hodin, dní změnit v bouři. Právě tohle vědomí by mělo být motorem pro to, abychom se i v klidovém období rozvíjeli v duchovní rovině. Měl by to být čas, kdy budeme aktivně ,,nasávat,, Boží inspiraci a děkovat Bohu. Na druhou stranu strach z bouře by neměl být hlavním motorem našeho života. Měla by to být touha po rozvoji vztahu s Bohem. Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je poměr díky Bože za… a Pane Bože prosím tě za/o… Můj návod na přežití. – vyhrazení času, ,,obětovat čas,, čtení z Bible, jít mimo vlastní komfortní zónu.
b) Druhým obdobím je těžká situace, temno, bouře, pochybnost. Pokud je to opravdu vyhrocené, může to mít dva výstupy, buď nás to přiblíží k Bohu, nebo zvolíme snazší cestu a od Boha odejdeme. Voláme k Bohu s prosbou o pomoc a očekáváme na jeho jednání, zažíváme pravý význam slov zápasit na modlitbách. Může to být obdobím, kdy Bůh delší či kratší čas mlčí. Měli bychom čerpat z toho, co jsme nasáli a naučili se v předchozím období. Když jsem se před lety nechala pokřtít, dostala jsem od sboru knihu Philipa Yenceyho- Zklamán Bohem. Když jsem jí dostala, říkala jsem si, že to je zvláštní název pro knihu, kterou dostanete ke křtu, když je člověk na výsluní a všechno je skvělé… Tenkrát jsem se jí pokoušela číst, ale moc dlouho jsem u ní nezůstala a odložila jsem jí do poličky. Knihu, jsem opět vytáhla o minulých prázdninách. Teprve, když jsem se do ní začetla, tak jsem objevila její poselství. Autor knihy popisuje příběh Richarda, který je zklamán Bohem, protože mu v době zkoušky neodpověděl, tak jak on si představoval. Philip Yancey se v knize zabývá zkouškami, pochybnostmi… Nakonec dospěje k závěru, že zkouška, či temné období je zkouška, kterou máme dokázat, že nám o Boha jde, že nesejdeme na jednodušší cestu. Je to stejné jako, když Job ztratil vše, aby mohl získat mnohem více. Proto i my, když procházíme složitými situacemi, ať už to jsou posměchy kamarádů, šikana spolužáků, úmrtí v rodině, nemoc a mnoho dalších tak takové situace můžeme chápat ne jako zkoušku, kterou Bůh dopustil, ale jako prostředek, který nás může neuvěřitelně posilnit, povzbudit a posunout. 1. List Petrův 5,8-10 (Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. 9 Postavte se proti němu, pevní ve víře, vědouce, že tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě. 10 A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, když nakrátko snesete utrpení, sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ.)
Když se tedy ještě jednou zamyslíme nad rozdíly mezi oběma obdobími tak ač se nám na první pohled zdá, že pro náš život je jednodušší období klidu, tak pro náš rozvoj je daleko důležitější období, kdy jsme mimo naši komfortní zónu.
Proto bych vás chtěla povzbudit, abyste nezapomínali na pravidelnou modlitbu i v období klidu, abychom nasávali Boží přítomnost a v těžkém období nezapomínali, že není zkouška, ke které bychom nedostali sílu. Můžeme si být jistí, že pokud překonáme těžké období a vytrváme s Bohem, bude náš vztah daleko pevnější. Poslední a neméně důležitou věcí je, abychom nezapomínali na všechny věci, které jsme s Bohem zažili.
Tak ale abych pořád nemluvila jenom já, jaké jsou vaše zkušenosti ze života? Zažili jste někdy období, kdy Bůh mlčel?