Jako církev tvoříme dohromady tělo Kristovo. Každý úd má úkol. Tak i každý v církvi máme určité obdarování. To je jisté. Jeden umí vyučovat (kázat) – dar, který je hodně na očích. Jiný má dar služby potřebným – dar, o kterém ani neslyšíme tak často ve sboru, protože se projevuje spíše skrytě. Dotýká se třeba jen úzkého okruhu lidí. Ať je to dar viditelný nebo dar méně postřehnutelný tak na tom nezáleží. Každý máme cenu pro Krista.

Stejně jako každý úd našeho těla má daný úkol a nemůže jej změnit (může jej pouze vytrénovat). Tak i my dostáváme od Krista něco, co nezměníme, ale můžeme to rozvíjet. Pokud si myslíme, že nic nemáme, jsme na omylu. Přeci každý můžeme svým slovem povzbudit. Svojí silou pomoci bližnímu. Vyslechnout druhého aniž bychom museli promluvit. Strávit pár minut u lůžka starého člověka. Podržet druhého za ruku když je v těžké situaci. Prostě přispět svojí láskou, kterou jsme získali od Krista, na „pohyb“ těla Kristova tj. církve.
Pokud si řekneme, ale vždyť já nic nemám. Je to špatně. Pokud máme dar a nerozvíjíme jej nebo jej nepoužíváme je to taky špatně. Proto bych se chtěl modlit, aby nám Bůh ukázal dary, které od Něj máme. Pomohl nám je rozvíjet k prospěchu těla Kristova. Nejen tedy pro církev, ale i pro ostatní lidi kolem nás. 1. Kor. 12,31