Jak slyším slovo sbírka napadne mne obraz. Studenti stojící u metra s košíkem a se slovy přispějte na pejsky. Nebo přispějte na koně. Jiným obrazem by mohla být scéna z filmu Cesta do Ameriky, kdy při uzdravování se vybírají peníze do košíku a jistý stařík si to splete s košem na odpad a vhodí tam kuřecí kost.
Co to skutečně znamená pro nás křesťany? Bereme to jako povinnost? Jsme ochotni se rozdat?

Pomalu se chýlíme ke konci 1. Korintským. Proto i dnešní kapitola je takovou shrnující kapitolou. Pavel připomíná základní principy a poselství, která sděloval Korinťanům v předchozích kapitolách. Je to kapitola, která podle mě vystihuje základní křesťanské pravdy. Pokud by někdo chtěl popsat jádro křesťanství ve zkratce, můžeme ho dokázat na 1. Kor. 15

   Třináctá kapitola 1. Listu Korintským je asi jedna z nejznámějších kapitol Bible. Pokud začnete na veřejnosti odříkávat či předčítat slova z této kapitoly, většina lidí řekne, že to znají, že tento text slyšeli někde na svatbě či že tento text slyšeli třeba ve filmu.  Tato kapitola se věnuje lásce, o její důležitosti a jedinečnosti.
Mohli bychom si tady povídat o manželství, vztazích mezi lidmi a mohli bychom tím myslet vztahy partnerské či v církvi. Všechno jsou to okruhy, které jsou nesmírně důležité. Ale já bych se s vámi dnes chtěla zamyslet nad charakteristikami lásky z trochu jiného pohledu.

Mnoho křesťanů dnes věří, že dokud člověk neobdržel Ducha svatého a nemluví v jazycích tak nebyl pokřtěn skrze Ducha.

Mluvení v jazycích se mnohdy používá, jako test, je-li člověk opravdu spasen.

Jako církev tvoříme dohromady tělo Kristovo. Každý úd má úkol. Tak i každý v církvi máme určité obdarování. To je jisté. Jeden umí vyučovat (kázat) – dar, který je hodně na očích. Jiný má dar služby potřebným – dar, o kterém ani neslyšíme tak často ve sboru, protože se projevuje spíše skrytě. Dotýká se třeba jen úzkého okruhu lidí. Ať je to dar viditelný nebo dar méně postřehnutelný tak na tom nezáleží. Každý máme cenu pro Krista.